Biseptol: návod k použití a léčbě prostatitidy

Chronická prostatitida (CP) je třetím nejčastějším onemocněním prostaty (PG) po karcinomu prostaty (PC) a benigní hyperplazii prostaty (BPH) [1]. Navzdory obrovskému množství studií nejsou v současnosti všechny nashromážděné poznatky vždy dostatečné k tomu, aby bylo možné jednoznačně určit povahu CP, její konkrétní formu a předepsat etiopatogenetickou léčbu. Není neobvyklé slyšet, že problém HP je zjevně přehnaný. Na druhou stranu je možné zaznamenat určité podcenění významu tohoto běžného onemocnění, protože přibližně polovina dospělých mužů zažije v určité fázi svého života projevy CP [2,3]. Chronická forma onemocnění, u níž jsou pacienti většinou velmi mladí, je provázena příznaky různé závažnosti a v důsledku toho může být komplikována psychickými problémy. Chronická pankreatitida je tedy považována za syndrom společenského významu, za jehož diagnostiku a léčbu nese zvláštní odpovědnost lékař.

Pro výběr způsobu léčby chronické pankreatitidy je nejprve nutné určit její formu. Dosud nejpoužívanější klasifikací je klasifikace Dracha et al. (1978) [4], který rozděluje CP na chronickou bakteriální prostatitidu (CBP), chronickou abakteriální prostatitidu (CAP) a prostatodynii na základě přítomnosti leukocytů a bakterií v různých částech moči a sekrece prostaty.

Nyní se má za to, že tato klasifikace neodráží moderní pohledy na problém chronické pankreatitidy. V tomto ohledu navrhl v roce 1995 americký Národní institut zdraví novou klasifikaci chronické pankreatitidy [5]:

1. Akutní bakteriální prostatitida (kategorie I).
2. Chronická bakteriální prostatitida (kategorie II).
3. Chronická abakteriální prostatitida/syndrom chronické pánevní bolesti (kategorie III).
   1. Syndrom zánětlivé chronické pánevní bolesti (kategorie III A).
   2. Nezánětlivý syndrom chronické pánevní bolesti (kategorie III B).

   Tato klasifikace však odráží spíše vědecký přístup k HP. Jeho hlavním cílem je upozornit na syndrom chronické pánevní bolesti.

   Analýza ukazuje, že nejčastější příčinou akutní bakteriální prostatitidy (ABP) je gramnegativní flóra, podobná typem a četností výskytu patogenům infekcí močových cest. Kmeny Escherichia coli a zástupci kokální flóry se vyskytují v 80 % případů akutního respiračního onemocnění vyskytujícího se v mimonemocničním prostředí [6]. OBP vyskytující se v nemocničním prostředí je často způsobeno bakteriemi odolnějšími vůči léčbě Klebsiella, Proteus, Serratia и Pseudomonas aeruginosa. Tyto typy se nacházejí v 5–10 % případů [6]. Zřejmě, Enterokoky a další grampozitivní bakterie mohou způsobit ABP v 5-10 % případů, zatímco Staphylococcus aureus lze nalézt u hospitalizovaných pacientů s akutní pankreatitidou. U chronické bakteriální prostatitidy (CBP) lze s jistotou identifikovat pravého bakteriálního patogena pouze u 5–20 % pacientů [6]. Z toho vyplývá, že chronická abakteriální prostatitida (CAP) tvoří až 80 % CP.

   Aniž bychom zacházeli do důvodů takové statistiky, a mezi nimi jsou jak velmi opodstatněné, tak velmi pochybné, uvedeme nejdůležitější klasifikaci pro praktického lékaře, navrženou Výzkumným ústavem urologie Ruské federace, podle která se chronická pankreatitida rozlišuje na infekční (CIP) a neinfekční [7]. Infekční CP zahrnuje všechny případy latentní nebo oportunní infekce, většinou intracelulární, a proto je u většiny těchto pacientů rutinní bakteriologické vyšetření pankreatického sekretu negativní [8,9]. V těchto případech můžeme mluvit Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Mycoplasma hominis atd. U 60 % takových pacientů jsou známky zánětu stanoveny na základě zvýšeného počtu leukocytů v pankreatickém sekretu [10,11]. Na základě těchto údajů by tedy bylo logické vysvětlit, že infekční HP je kultivačně pozitivní a neinfekční HP je kultivační negativní. Klasifikace obsahující pojem pánevní bolest je přitom jistě užitečná, neboť v praxi se s takovým syndromem setkáváme stále častěji a navíc přímo souvisí s tématem článku, neboť ve své zánětlivé formě v sekrece prostaty obsah leukocytů překračuje normu 4-10krát.

   Pokud jde o hlavní problém používání léčiv při léčbě chronické prostatitidy, rád bych poznamenal, že antibakteriální terapie se podle mnoha výzkumníků doporučuje, pokud existují klinické, bakteriologické nebo imunologické příznaky infekce v prostatě a výběr antimikrobiální látky je založen na její aktivitě proti suspektnímu patogenu, možnosti dosáhnout zdroje infekce v adekvátní koncentraci [12,13]. Antibakteriální léky jsou obvykle předepisovány pro CKD nebo infekční CKD. U neinfekční CP zůstává taktika léčby kontroverzní a rozporuplná, většinou empirická. Antibakteriální léky jsou předepisovány takovým pacientům v naději, že vyléčí latentní infekci.

   Pokud je podezření na chronickou pankreatitidu, antibakteriální léky nejsou předepsány okamžitě, to znamená ne od první návštěvy. Lékař zpravidla vyšetří pacienta na infekci nejpozději do 7 dnů. V tomto období je doporučována symptomatická léčba, obvykle protizánětlivá ve formě diklofenaku 50 mg nebo 100 mg v čípcích, který má protiedematózní, analgetický a disagregační účinek.

   Po zjištění např. typu bakterií a jejich citlivosti se předepisují antibakteriální léky, z nichž nejúčinnější jsou fluorochinolony. Léčba se provádí po dobu 24 týdnů pod klinickou a bakteriologickou kontrolou.

   Při pozitivním efektu u pacientů s recidivující CP se doporučuje prodloužit užívání antibakteriálního léku na 6-8 týdnů. V literatuře jsou zprávy o prodloužení antibakteriální terapie až na 16 týdnů [12] s praktickým vyléčením poté (podle srovnávacích údajů z imunotestů). Pokud není pozitivní výsledek, je užívání antibakteriálního léku vysazeno, ale ne dříve než po 2 týdnech léčby.

   Ideální antibakteriální lék by měl být rozpustný v tucích, nevázat se na sérové ​​proteiny, mírně alkalický a jeho disociační koeficient by měl být takový, aby se lék maximálně koncentroval v samotné slinivce, a ne v plazmě. Nejlepší jsou z hlediska těchto požadavků fluorochinolony (tab. 1). Fluorochinolony mají nejlepší farmakologické vlastnosti v léčbě CP; Vytvářejí dostatečnou koncentraci v prostatě, v jejím sekretu a spermiích a jsou aktivní proti většině bakterií vyskytujících se při chronické pankreatitidě.

   Nejlepší kombinace antibakteriálních léků v léčbě CP je uznávána jako kombinace fluorochinolonů a trimethoprimu v dávce 100-200 mg denně.

   Antibiotika ze skupiny tetracyklinů mají vysokou aktivitu proti tzv. atypickým mikroorganismům. Nejvhodnější pro tento účel je hydrochlorid doxycyklinu, předepisovaný v 1 dávce 200 mg, poté 100 mg 2krát denně po jídle po dobu 14-21 dnů.

   Makrolidy (tab. 1) jsou široce používány v léčbě jak bakteriální prostatitidy, tak i prostatitidy způsobené intracelulární infekcí, která je způsobena jejich schopností akumulovat se ve tkáni prostaty a vytvářet vysoké baktericidní koncentrace.

   Pro léčbu CP způsobené gramnegativní flórou jsou tedy hlavními léky fluorochinolony a trimethoprim.

   K léčbě chronické pankreatitidy způsobené atypickou flórou se upřednostňují léky ze skupiny makrolidů a tetracykliny.

   Alfa-1 blokátory jsou široce používány v léčbě chronické prostatitidy, protože jejich použití zajišťuje obnovu dysfunkčního močení [14]. Nejúčinnější léčbou pacientů se syndromem pánevní bolesti jsou alfa1-adrenergní blokátory, protože působí etiopatogeneticky blokádou postsynaptických nervových vláken. Přesto naše zkušenosti, stejně jako zkušenosti jiných autorů [14], umožňují doporučit alfa1-blokátory v léčbě CP v kombinaci s antibakteriálními léky i bez nich např. u CAP (neinfekční). Efekt léčby by měl být určován celkovým skóre symptomů pacienta (IPSS), a především dynamikou uroflowmetrických ukazatelů. Používají se tyto léky: tamsulosin, alfuzosin, doxazosin, terazosin, s titrací dávky a s podáváním léku před spaním.

   Nesteroidní antirevmatika jsou považována za důležitou etapu nejen v léčbě chronické pankreatitidy, neboť byl prokázán jejich pozitivní vliv na mikrocirkulaci. Za tímto účelem se diklofenak používá ve formě čípků 50-100 mg 12krát denně po dobu 5-10 dnů denně nebo každý druhý den.

   Mezi další prostředky, které zlepšují mikrocirkulaci ve slinivce břišní, patří escusan, užívaný perorálně po 15-20 kapkách 15-20 minut před jídlem 4krát denně po dobu 2-3 týdnů, a pentoxifylin, užívaný v dávce 400-600 mg denně 2- 3 týdny.

   Zvláštní význam je přikládán použití léků stimulujících buněčnou a humorální imunitu (tabulka 2).

   Antivirová terapie je také široce používána u cytomegalovirových a herpetických infekcí. Jsou předepsány systémové léky, mezi nimiž lze vyčlenit acyklovir – 200 mg 5krát denně po jídle po dobu 10 dnů. V případě častých recidiv se dávka zvyšuje na 400 mg 2krát denně po dobu 4 týdnů. Valaciclovir se také doporučuje v dávce 500 mg 2krát denně po jídle po dobu 5-10 dnů.

   Bylinné přípravky se používají poměrně často. Permixon je lipidový sterolový extrakt z palmového ovoce Serenoa repens, které mají protizánětlivé a protiedémové účinky. Mechanismus účinku spočívá v inhibici syntézy prostaglandinů, což vede ke snížení permeability pankreatických cév [15]. Navrhuje se také možná, ale dosud neprokázaná inhibice 5-a-reduktázy. Lék se užívá v dávce 320 mg jednou denně.

   Tadenan je extrakt z kůry africké švestky. Pygeum africanum. Mechanismus účinku léčiva u CP je regenerace glandulárního epitelu acini, protizánětlivý a protiedematózní účinek v důsledku inhibice histaminem indukované vaskulární permeability. Lék se užívá v dávce 100-200 mg denně po dobu 6 týdnů.

   Používají také ProstaNorm®, bylinný extrakt, který má protizánětlivé, analgetické účinky, androgenní aktivitu, imunostimulační účinky a účinek, který zlepšuje mikrocirkulaci. Dávkovací režim: 6 týdnů na léčbu, 2 týdny na prevenci v březnu, dubnu, září, říjnu.

   Na závěr bych rád poznamenal, že důležitým faktorem je délka antibakteriální léčby CP. Může se lišit od několika týdnů až po několik měsíců. Minimální doba léčby je 4 týdny. Pokud není pozitivní dynamika, léčba by měla být pozastavena a přezkoumána. Pokud dojde ke zlepšení, antibakteriální léčba by měla pokračovat alespoň dalších 24 týdnů, aby bylo dosaženo klinického vyléčení a v naději na vymýcení infekčního agens.

   V případě kultivačně negativní prostatitidy by antibakteriální léky neměly být používány déle než 2 týdny, pokud není klinický účinek. Pokud je odpověď na terapii, ale nedochází k růstu bakteriální flóry, je nutné pokračovat v započaté léčbě a její délka by měla odpovídat průběhu pro kultivačně pozitivní prostatitidu. Dávka antibakteriálního léčiva musí být dostatečná k dosažení baktericidního účinku. Jinak se velmi rychle vyvíjejí odolné formy mikroorganismů.

   Na základě analýzy moderních léčebných metod a našich vlastních pozorování je tedy třeba konstatovat, že při léčbě CP vznikají určité obtíže spojené jak se složitostí diagnostiky CP, tak s přítomností latentní infekce a rekurentního průběhu CP. choroba. Přes různé přístupy k léčbě CP je základním přístupem kombinovaná léčba založená na jasné diagnostice a stanovení konkrétní formy CP.

   1. Roberts RO, Lieber MM, Bostwick DG a kol. Přehled klinických a patologických syndromů prostatitidy Urology 1997; (49): 809-821
   2. Stamey TA Patogeneze a léčba infekcí močových cest. Baltimore, Williams a Wilkins; 1980.342-429.
   3. Stewart C. Prostatitida. Emerg. Med. Clin. Severní. Am 1988; 6.: 391-402.
   4. Drach GW, Fair WR, Meares EM et. al. Klasifikace benigních onemocnění spojených s bolestí prostaty: Prostatitida nebo prostatodinie? J. Urol 1978; 120-266.
   5. Workshop Committee of the National Institute of Diabetes and Disgestive and Kidney Disease (NIDDK) Chronic Prostatis Workshop. Bethesda. Md., 1995.
   6. Weidner W., Schiefer H.G., Krauss H. et. al. Chronická prostatitida: A prostřednictvím pátrání po etiologicky postižených mikroorganismech u 1461 pacientů. Infection 1991; 19 (3): 119-125.
   7. Příručka urologie./ Ed. N. A. Lopatkina. Ve 3 svazcích. M; 1998.
   8. Dominique GJ, Human LG, Hellstrom WJG Skryté mikroorganismy u abakteriální prostatitidy/prostatodynie. J. Urol 1997; 157 (4): 243A
   9. Berger RE, Krieger JN, Rothman I. et. al. Bakterie v prostatické tkáni mužů s idiopatickým zánětem prostaty. J. Urol 1997; (157): 863-865.
   10. Luzzi G. Syndromy prostatitidy. Int. J. STD. AIDS 1996; (7): 471-478.
   11. Od Rose JJMC, Hubregste MR, Meuleman EJH et. al. Diagnostika a léčba 409 pacientů se syndromy prostatitidy. Urologie 1993; (41): 301-307.
   12. Theodoroy C., Becopoulos T. Prostatitis. Rakovina prostaty a onemocnění prostaty 1999; 2: 234-240.
   13. Bjerclund Johansen TE, Gruneberg RN, Guibert J. et. al. Role antibiotik v léčbě chronické prostatitidy: Prohlášení o shodě. Eur. Urol 998; 34: 457-466.
   14. Caropreso D, Moon TD Current Urology Reports 2000, I: 148-154.
   15. Lowe FC, Fagelman E. Fytoterapie chronické prostatitidy. Current Urology Reports 2000; I: 164-166

   

   Léčebný režim pro chronickou prostatitidu je vybrán s ohledem na několik důležitých faktorů:
   1. Je nutné potvrdit, že se jedná o prostatitidu a ne o jiné onemocnění pánve. To je důležité, protože existují závažná onemocnění, která se v počátečních fázích mohou projevit jako prostatitida, například rakovina prostaty.

   K tomu se posuzují typické příznaky:

   • v rozkroku
   • v oblasti třísel
   • v penisu
   • v konečníku

   zvýšené močení
   slabý proud moči
   přerušovaný proud moči
   pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře
   bolest při močení

   bolest při ejakulaci

   bolest po ejakulaci

   hematospermie (krev v moči)

   A na klinice se provádí vyšetření prostaty pomocí ručního ultrazvukového a palpačního vyšetření.

   2. Je nutné identifikovat etiologická agens, která způsobila prostatitidu. Jednoduše řečeno, zjistíme, který „mikrob“ způsobil zánět v prostatě.

   Podle statistik jsou nejčastěji takovými agens genitální infekce v kombinaci s enterokoky/stafylokoky/enterobakteriemi.
   Stěr na mikrobiocenózu a testy na velké sexuálně přenosné infekce (je jich osm) mohou identifikovat patogenního agens.
   3. Po potvrzení diagnózy prostatitidy a identifikaci etiologického agens můžeme přistoupit k léčebnému režimu.

   Schéma lékové léčby chronické prostatitidy

   1. Antibiotika
   Kritéria pro výběr antibiotika pro léčbu chronické prostatitidy:
   citlivost mikroba na antibiotikum a schopnost vytvořit maximální koncentraci v prostatě

   Tabulka pro výběr léku na základě antimikrobiální aktivity:

   (níže najdete seznam konkrétních léků)

   Mikroorganismy	Sparfloxacin	Levofloxacin	moxifloxacin
   Acinetobacter spp.	0,25	16	0,5
   Citrobacter freundii	0,25	0,5	0,5
   Enterobacter cloacae	0,5	0,5	0,5
   Escherichia coli	0,12	0,12	0,5
   Klebsiella pneumoniae	0,25	0,25	0,5
   Proteus mirabilis	0,5	0,25	0,12
   Pseudomonas aeruginosa	8	4	16
   Staphylococcus epidermidis	1	1	2
   Staphylococcus saprophyticus	0,25	–	0,5
   Enterococcus faecalis	2	16	4

   Lék je tedy vybrán v závislosti na tom, které etiologické činidlo způsobilo chronickou prostatitidu, a také na kterou skupinu léků je nejcitlivější. (Připomínáme, že původce mikroba je identifikován v diagnostické fázi, kdy pacient podstupuje analýzu sekrece prostaty).
   Doporučená doba užívání antibiotik k léčbě zánětlivých onemocnění prostaty je 2 týdny.
   Poté se vyhodnotí výsledek.

   <strong>Antibiotické režimy pro prostatitidu*</strong>

   přípravy	Způsob aplikace
   Ciprofloxacin (siflox, ciprolet, tsifran)	500 mg 2krát denně
   Ofloxacin (geoflox, zanocin, ofloxin 200)	200 – 400 mg 2krát denně
   Lomefloxacin (xenaquin, lomflox, maxaquin)	400 mg 1krát denně
   Levofloxacin (Tavanic)	500 mg 1krát denně
   Sparfloxacin (Sparflo)	První dávka 400 mg, poté 200 mg jednou denně
   Moxifloxacin (Avelox)	400 mg 1krát denně

   • *není doporučení

   2. Peptidové bioregulátory — obnovují mikrocirkulaci v prostatě a mají protizánětlivý účinek.
   Jedná se o léky Uroprost, Vitaprost.
   Použití těchto léků odděleně od antibiotické terapie při léčbě chronické prostatitidy nemá smysl.

   3. Alfa blokátory.
   Tato skupina léků je zahrnuta do léčebného režimu prostatitidy při poruchách močení, protože tyto léky mají antiedematózní účinek. Dávkování se volí na základě závažnosti příznaku.
   Jedná se o léky Urorek, Cardura, Omnic.

   4. Protizánětlivé léky.
   Jejich působení umožňuje rychle odstranit syndrom bolesti, který doprovází 90% případů.
   Například Diclofenac, čípky.

   5. Příprava enzymů Pomáhá předcházet tvorbě srůstů a jizev v prostatické tkáni.
   Lék: Longidaza

   6. Imunomodulátory – ke stimulaci imunitního systému v boji proti infekci. Vybírá je lékař na základě stupně chronicity procesu a typu infekce.

   Léky: Neovir, Cycloferon – ve formě intramuskulárních injekcí, Viferon, Kipferon – čípky.

   7. Fyzioterapie – nezbytný prvek při léčbě chronického zánětlivého procesu v prostatě. Acylové vývody v prostatě se ucpávají odpadními produkty mikrobů nebo stagnujícími sekrety prostaty, vytvářejí se „zátky“, které blokují acini a „zatavují“ do nich mikrobiální agens. Fyzioterapie umožňuje odvodnit žlázu (rozpustit tyto zátky), zlepšit mikrocirkulaci a tok lymfy v prostatě a zvýšit přístup léků k prostatě.

   Tohle je nejvíc kompletní léčebný režim pro chronickou prostatitidu, který zohledňuje všechny vlastnosti tohoto procesu.
   Délka léčby chronické prostatitidy je dána stupněm závažnosti a chronicity procesu a na základě zkušeností našich lékařů trvá od diagnózy po uzdravení měsíc až dva.

   Výběr správné léčebné taktiky do značné míry závisí na správné diagnóze. Zjistit skutečnost zánětu, vyloučit jiné příčiny viditelných poruch (například novotvary), určit patologické činidlo, které způsobilo problém – tyto problémy se řeší ve fázi diagnostiky.

   Diagnostika musí zahrnovat:

   konzultace s urologem andrologem, který shromažďuje anamnézu a analyzuje stížnosti

   Laboratorní diagnostika sekrece prostaty

   Konzultace s urologem andrologem (primární, osobní)

   Ultrazvuk prostaty a semenných váčků

   Prohlídka pro muže 20+

   • Konzultace u urologa
   • ultrazvuk prostaty
   • Analýza nátěru na mikrobiocenózu
   • Testy na 8 pohlavně přenosných infekcí
   • Opakovaná konzultace s urologem na základě výsledků

   Domluvit si schůzku

   Naše klinika se nachází na adrese: Kolomyazhsky Ave. 15, bldg. 2 (stanice metra Pionerskaya)

   LÉKAŘSKÉ CENTRUM “NEON CLINIC”

   Kolomyazhsky Ave., 15, bldg. 2, (naproti stanici metra “Pionerskaya”)
   [email protected]

   Po-Pá 09:00 – 21:00, So 09:00 – 18:00
   Zobrazit menu

   “NEONOVÁ KLINIKA”. Informace na stránkách webu nejsou veřejnou nabídkou.
   Vyplněním kontaktních formulářů umístěných na stránkách webu souhlasíte se zpracováním osobních údajů.
   Zásady ochrany osobních údajů.