Verapamil: návod k použití a k čemu je potřeba, cena, recenze, analogy
Verapamil hydrochlorid 40 mg Pomocné látky: hydrogenfosforečnan vápenatý, škrob, butylhydroxyanisol, čištěný mastek, magnesium-stearát, želatina, methylparaben, hydroxypropylmethylcelulóza, oxid titaničitý, indigokarmín.
Verapamil je selektivní blokátor kalciových kanálů I. třídy. Hlavní farmakologické vlastnosti léčiva jsou způsobeny jeho schopností bránit vstupu iontů vápníku do kardiomyocytů a buněk hladkého svalstva cévní stěny přes pomalé vápníkové kanály membrány. Verapamil má antiarytmickou, antianginózní a hypotenzní aktivitu. Snižuje potřebu kyslíku myokardem snížením kontraktility myokardu a zpomalením srdeční frekvence. Způsobuje dilataci koronárních tepen a zvýšený koronární průtok krve. Antihypertenzní účinek Verapamilu je spojen se snížením tonusu hladkého svalstva periferních tepen a se schopností snižovat celkovou periferní vaskulární rezistenci. Zpomalením AV vedení má Verapamil antiarytmický účinek u supraventrikulárních arytmií normální srdeční frekvence zůstává nezměněna nebo mírně klesá; Verapamil má také určité natriuretické a diuretické účinky tím, že snižuje tubulární reabsorpci.
Prevence záchvatů anginy pectoris (včetně Prinzmetalovy anginy pectoris); léčba a prevence supraventrikulárních arytmií (paroxysmální supraventrikulární tachykardie, fibrilace síní, flutter síní, extrasystolie); arteriální hypertenze. Intravenózně se používá při akutních záchvatech anginy pectoris, záchvatech supaventrikulární paroxysmální tachykardie a hypertenzních krizích.
Těžká arteriální hypotenze, AV blokáda II. a III. stupně, sinoatriální blokáda a SSSU (kromě pacientů s kardiostimulátorem), WPW syndrom nebo Lown-Ganong-Levinův syndrom v kombinaci s flutterem nebo fibrilací síní (s výjimkou pacientů s kardiostimulátorem), těhotenství , období laktace, přecitlivělost na verapamil.
Z kardiovaskulárního systému: bradykardie (méně než 50 tepů/min), výrazné snížení krevního tlaku, rozvoj nebo zhoršení srdečního selhání, tachykardie; zřídka – angina pectoris, až do rozvoje infarktu myokardu (zejména u pacientů s těžkými obstrukčními lézemi koronárních tepen), arytmie (včetně ventrikulární fibrilace a flutteru); při rychlém nitrožilním podání – AV blokáda třetího stupně, asystolie, kolaps. Z centrálního nervového systému a periferního nervového systému: závratě, bolest hlavy, mdloby, úzkost, letargie, zvýšená únava, astenie, ospalost, deprese, extrapyramidové poruchy (ataxie, maskovitý obličej, šouravá chůze, ztuhlost paží nebo nohou, třes rukou a prstů, potíže s polykáním). Z trávicího systému: nevolnost, zácpa (vzácně průjem), hyperplazie dásní (krvácení, bolestivost, otoky), zvýšená chuť k jídlu, zvýšená aktivita jaterních transamináz a alkalické fosfatázy. Alergické reakce: svědění kůže, kožní vyrážka, hyperémie obličeje, erythema multiforme exsudativní (včetně Stevens-Johnsonova syndromu). Ostatní: přírůstek hmotnosti, velmi vzácné – agranulocytóza, gynekomastie, hyperprolaktinémie, galaktorea, artritida, přechodná ztráta zraku na pozadí Cmax, plicní edém, asymptomatická trombocytopenie, periferní edém.
Dávkovací režim je individuální. Pro dospělé, perorálně – v počáteční dávce 40-80 mg 3krát denně. U lékových forem s prodlouženým uvolňováním by měla být jednotlivá dávka zvýšena a frekvence podávání by měla být snížena. Pro děti ve věku 6-14 let – 80-360 mg/den, do 6 let – 40-60 mg/den; frekvence podávání: 3-4krát/den. V případě potřeby lze verapamil podat intravenózně proudem (pomalu, pod kontrolou krevního tlaku, srdeční frekvence a EKG). Jednotlivá dávka pro dospělé je 5-10 mg, pokud se nedostaví účinek po 20 minutách, je možné opakované podání stejné dávky. Jedna dávka pro děti ve věku 6-14 let je 2.5-3.5 mg, 1-5 let – 2-3 mg, do 1 roku – 0.75-2 mg. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater by denní dávka verapamilu neměla překročit 120 mg. Maximální dávka: pro dospělé při perorálním podání – 480 mg/den.
Zvyšuje plazmatické hladiny digoxinu, cyklosporinu, theofylinu, karbamazepinu a snižuje lithium. Oslabuje antibakteriální aktivitu rifampicinu, tlumivý účinek fenobarbitalu, snižuje clearance metoprololu a propranololu, zvyšuje účinek myorelaxancií. Rifampicin, sulfinpyrazon, fenobarbital, vápenaté soli, vitamin D – zeslabují účinek. Hypotenzní účinek zvyšují antihypertenziva (diuretika, vazodilatancia), tricyklická a tetracyklická antidepresiva a antianginózní – nitráty. Betablokátory, antiarytmika třídy IA, srdeční glykosidy, inhalační anestetika a radiokontrastní látky potencují (vzájemně) tlumivý účinek na automatismus sinoatriálního uzlu, AV vedení a kontraktilitu myokardu. Při současném použití verapamilu s kyselinou acetylsalicylovou se může zvýšit stávající krvácení. Cimetidin zvyšuje plazmatické hladiny verapamilu.
Používejte opatrně u pacientů s hypertrofickou kardiomyopatií komplikovanou obstrukcí levé komory, vysokým tlakem v zaklínění plicních kapilár, paroxysmální noční dušností nebo ortopnoe nebo dysfunkcí sinoatriálního uzlu. Při předepisování pacientům s těžkou poruchou jaterních funkcí a nervosvalovým přenosem (Duchennova myopatie) je nutný stálý lékařský dohled a případně snížení dávky.