Hořlavost stavebních materiálů – Články Centra Attek
Stavebnictví je jedním z nejzodpovědnějších odvětví: spolehlivost a stabilita stavebních konstrukcí podléhají obzvláště přísným požadavkům, protože na nich přímo závisí bezpečnost všech osob v budově. Jedním z těchto požadavků je zajištění dostatečné úrovně požární odolnosti, která je základem pro klasifikaci stavebních materiálů podle stupně jejich požárního nebezpečí.
Goryuchie materiál
Nejpodrobnější vysvětlení k této problematice je uvedeno ve federálním zákoně ze dne 22. července 2008 N 123-FZ „Technické předpisy o požadavcích na požární bezpečnost“. Na základě řady kritérií současný předpis identifikuje dva hlavní typy stavebních materiálů, které se dělí na hořlavé a nehořlavé. Aby tedy mohl být materiál klasifikován jako nehořlavý, musí splňovat následující požadavky na požární bezpečnost za podmínek vystavení plameni:
- zvýšení teploty – v mezích nepřesahujících 50 stupňů Celsia;
- doba hoření s udržováním otevřeného plamene je v mezích nepřesahujících 10 sekund;
- snížení hmotnosti látky vlivem spalování – v mezích nepřesahujících 50 %.
Pokud konkrétní typ testované látky nesplňuje alespoň jednu z uvedených podmínek, měla by být považována za hořlavou.
Skupiny hořlavosti stavebních materiálů
V tomto případě se hořlavé stavební materiály v závislosti na intenzitě každého z příznaků dělí do čtyř hlavních skupin, z nichž každá se vyznačuje individuálními indikátory poškození, dobou hoření a výslednou teplotou. Dále je třeba mít na paměti, že tvorba roztavených kapiček je přípustná pouze v případě vysoce hořlavých materiálů.
| Teplota emitovaných plynů | Poškozená délka vzorku materiálu | Doba trvání samovznícení | |
|---|---|---|---|
| Nízká hořlavost | Méně než 135 stupňů | Méně než 65% | 0 sekund |
| Střední hořlavost | 135 až 235 stupňů | 65-85% | 0 30-sekund |
| Střední hořlavost | 235 až 450 stupňů | Přes xnumx% | 30 300-sekund |
| Vysoký stupeň hořlavosti | Více než 450 stupňů | Přes xnumx% | Více než 300 sekund |
Požárně nebezpečné vlastnosti stavebních materiálů
Federální zákon 123 stanoví, že nebezpečí použití určitých typů materiálů ve vztahu k jejich chování v případě požáru je určeno přítomností nebo nepřítomností následujících vlastností:
- schopnost vznícení a míra snadnosti, s jakou k němu dochází, tj. hořlavost;
- schopnost podporovat hoření a stupeň intenzity tohoto hoření, tj. hořlavost;
- míra snadnosti, s jakou se plamen šíří po ploše materiálu;
- schopnost tvořit kouř během spalování a objem vytvořeného kouře;
- stupeň toxicity produktů vznikajících při spalování materiálu.
Skupiny stavebních materiálů podle požárního nebezpečí
Hořlavost je však pouze jedním z kritérií, podle kterých se posuzuje stupeň požárního nebezpečí konkrétních typů materiálů. Kromě toho je pro stanovení tohoto komplexního kritéria nutné zohlednit i další vlastnosti látek používaných ve stavebnictví. V tomto případě musí být stanovení specifických vlastností látky pomocí všech těchto ukazatelů provedeno podle GOST 30244-94 „Stavební materiály. Metody zkoušení hořlavosti“.
| Index | Seskupení podle tohoto ukazatele | |||
|---|---|---|---|---|
| Schopnost vznícení (hořlavost) | B1 – látky, které se obtížně vznítí | B2 – látky, které se vznítí s mírnou lehkostí | B3 – snadno hořlavé látky | |
| Kritická hustota tepelného toku přesahuje 35 kW/mXNUMX | Kritická hustota tepelného toku v rozmezí 20–35 kW/mXNUMX | Kritická hustota tepelného toku až 20 kW/m² | ||
| Rychlost přenosu plamene | RP1 – distribuce je obtížná | RP2 – slabě aktivní šíření | RP3 – střední distribuce | RP3 – intenzivní distribuce |
| Kritická hustota tepelného toku přesahuje 11 kW/mXNUMX | Kritická hustota tepelného toku 8-11 kW/m² | Kritická hustota tepelného toku 5-8 kW/m² | Kritická hustota tepelného toku až 5 kW/m² | |
| Intenzita tvorby kouře | D1 – nízká intenzita | D1 – střední intenzita | D1 – vysoká intenzita | |
| Až 50 m²/kg | 50–500 m²/kg | Více než 500 m²/kg | ||
| Toxicita produktů spalování | T1 – nízký | T2 – střední | T3 – vysoký | T4 – nouzové |
1. Klasifikace stavebních, textilních a kožených materiálů podle požárního nebezpečí vychází z jejich vlastností a schopnosti tvořit požární nebezpečí.
2. Nebezpečí požáru stavebních, textilních a kožených materiálů je charakterizováno následujícími vlastnostmi:
3) schopnost šířit plamen po povrchu;
4) schopnost generovat kouř;
5) toxicita zplodin hoření.
3. Na základě hořlavosti se stavební materiály dělí na hořlavé (G) a nehořlavé (NG).
4. Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé s následujícími experimentálně stanovenými hodnotami parametrů hořlavosti:
zvýšení teploty – ne více než 50 stupňů Celsia, ztráta hmotnosti vzorku – ne více než 50 procent, doba stabilního hoření plamene – ne více než 10 sekund.
5. Stavební materiály, které nesplňují alespoň jednu z hodnot parametrů uvedených v části 4 tohoto článku, jsou klasifikovány jako hořlavé. Hořlavé stavební materiály se dělí do následujících skupin:
1) málo hořlavý (G1), s teplotou spalin nejvýše 135 stupňů Celsia, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 65 procent, stupeň poškození podél hmotnosti testu vzorek není větší než 20 procent, doba trvání nezávislého spalování je 0 sekund;
2) středně hořlavý (G2), s teplotou spalin nejvýše 235 stupňů Celsia, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 85 procent, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není více než 50 procent, doba trvání nezávislého spalování není delší než 30 sekund;
3) normálně hořlavý (G3), s teplotou spalin nejvýše 450 stupňů Celsia, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku je více než 85 procent, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není více než 50 procent, doba trvání nezávislého spalování není delší než 300 sekund;
4) vysoce hořlavý (G4), s teplotou spalin vyšší než 450 stupňů Celsia, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku je více než 85 procent, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku je vyšší než 50 procent a trvání nezávislého spalování je více než 300 sekund.
6. U materiálů náležejících do skupin hořlavosti G1 – G3 není při zkoušení přípustná tvorba hořlavých kapek taveniny (u materiálů patřících do skupin hořlavosti G1 a G2 není přípustná tvorba kapek taveniny). U nehořlavých stavebních materiálů nejsou další ukazatele požárního nebezpečí stanoveny ani normovány.
7. Podle hořlavosti se hořlavé stavební materiály (včetně podlahových koberců) v závislosti na hodnotě kritické povrchové hustoty tepelného toku dělí do následujících skupin:
1) těžko hořlavý (B1), s kritickou hustotou povrchového tepelného toku větší než 35 kilowattů na metr čtvereční;
2) středně hořlavý (B2), s kritickou hustotou povrchového tepelného toku alespoň 20, ale ne více než 35 kilowattů na metr čtvereční;
3) hořlavý (B3) s kritickou hustotou povrchového tepelného toku menší než 20 kilowattů na metr čtvereční.
8. Podle rychlosti šíření plamene po povrchu se hořlavé stavební materiály (včetně podlahových koberců) v závislosti na hodnotě kritické povrchové hustoty tepelného toku dělí do následujících skupin:
1) nešířící se (RP1) s kritickou hustotou povrchového tepelného toku větší než 11 kilowattů na metr čtvereční;
2) slabě se šířící (RP2) s kritickou hustotou povrchového tepelného toku alespoň 8, ale ne více než 11 kilowattů na metr čtvereční;
3) mírně se rozprostírající (RP3), mající kritickou hustotu povrchového tepelného toku alespoň 5, ale ne více než 8 kilowattů na metr čtvereční;
4) vysoce se šířící (RP4), mající kritickou hustotu povrchového tepelného toku menší než 5 kilowattů na metr čtvereční.
9. Hořlavé stavební materiály podle hodnoty součinitele vzniku kouře dělíme podle schopnosti generovat kouř do následujících skupin:
1) s nízkou kapacitou tvorby kouře (D1), s koeficientem tvorby kouře menším než 50 metrů čtverečních na kilogram;
2) se střední schopností generovat kouř (D2), s koeficientem tvorby kouře alespoň 50, ale ne více než 500 metrů čtverečních na kilogram;
3) s vysokou schopností generovat kouř (D3), s koeficientem tvorby kouře větším než 500 metrů čtverečních na kilogram.
10. Na základě toxicity zplodin hoření se hořlavé stavební materiály dělí v souladu s tabulkou 2 přílohy tohoto spolkového zákona do následujících skupin:
1) nízké nebezpečí (T1);
2) středně nebezpečné (T2);
3) vysoce nebezpečné (T3);
4) extrémně nebezpečné (T4).
11. Třídy požárního nebezpečí v závislosti na skupinách požárního nebezpečí stavebních materiálů jsou uvedeny v tabulce 3 přílohy tohoto spolkového zákona.
12. U podlahových koberců se skupina hořlavosti nestanovuje.
13. Textilní a kožené materiály se podle hořlavosti dělí na hořlavé a těžko hořlavé. Tkanina (netkaná textilie) je klasifikována jako hořlavý materiál, pokud jsou během testování splněny následující podmínky:
1) doba hoření plamene kteréhokoli z testovaných vzorků při vznícení z povrchu je delší než 5 sekund;
2) kterýkoli z testovaných vzorků při vznícení od povrchu vyhoří k jednomu z jeho okrajů;
3) vata se vznítí pod kterýmkoli z testovaných vzorků;
4) povrchový záblesk kteréhokoli ze vzorků přesahuje více než 100 milimetrů od bodu vznícení od povrchu nebo okraje;
5) průměrná délka zuhelnatělého úseku kteréhokoli z testovaných vzorků při vystavení plameni z povrchu nebo okraje je více než 150 milimetrů.
14. Pro klasifikaci stavebních, textilních a kožených materiálů by se měla používat hodnota indexu šíření plamene (I) – podmíněný bezrozměrný ukazatel charakterizující schopnost materiálů nebo látek vznítit se, šířit plamen po povrchu a vytvářet teplo. Na základě šíření plamene se materiály dělí do následujících skupin:
1) nešíří plamen po povrchu s indexem šíření plamene 0;
2) pomalu se šířící plamen po povrchu s indexem šíření plamene ne větším než 20;
3) rychle se šířící plamen po povrchu s indexem šíření plamene vyšším než 20.
15. Zkušební metody pro stanovení klasifikačních ukazatelů požárního nebezpečí pro stavební, textilní a kožené materiály stanoví požárně bezpečnostní předpisy.