Jak si sami vypočítat venkovní schody na verandu: Podrobný návod

Pro realizaci pěších spojů mezi povrchy v různých úrovních s podélným sklonem cest větším než 60% je nutné zajistit instalaci schodišť a ramp.

Schody. Schody jsou speciální zařízení pro přechod z jedné úrovně úlevy do druhé. Hrají důležitou architektonickou a uměleckou roli v parkové a městské krajině. Parková schodiště se podle účelu a designu dělí na:

• na hlavních – na hlavních pěších cestách a uličkách – 10 m a více širokých. Mají slavnostní design s použitím soch, lamp, květinových záhonů, fontán a dalších dekorativních prvků a jsou obvykle vybaveny ozdobným zábradlím;
• vedlejší – na bočních (vedlejších) uličkách a cestách – od 2,5 do 10 m šířky, jednodušší v provedení bočnic a zábradlí;
• stezka – na doplňkových stezkách pro pěší do šířky 2,5 m nebo stezkách se samostatnými schody.

Umístění schodů na svahy lze provést různými způsoby: v kombinaci s opěrnou zdí, na trávník se zábradlím, bez bočních dorazů (obr. 5.1). Zatáčky a ohyby schodiště umocňují dojem z okolního prostoru a mění úhly pohledu na nejzajímavější předměty.

Rýže. 5.1. Umístění schodů ve svahu: I – schodiště s opěrnými zdmi: a – v násypu; b – ve vybrání; v – v polovičním náspu-půlřezu; II – schodiště bez opěrných zdí: a – nášlapné desky ležící na povrchu svahu; b – stupně zaříznuté do svahu; in – kroky tvořené lokálním zásypem zeminy

Rýže. 5.2. Parametry stupňů (a) a zrakové vnímání schodů (b): 1 – nášlap; 2 — stoupačka; 3 – osoba; h — výška stoupačky; b — šířka běhounu

Navzdory důležitosti estetických kvalit schodiště je však hlavní věcí při návrhu a konstrukci schodiště jeho bezpečnost a snadnost pohybu pro chodce. Vytvoření schodiště, které je maximálně vhodné pro pohyb, je založeno na výpočtu poměru mezi velikostmi jeho hlavních prvků: běhounu a stoupačky.

Běhoun (horizontální plocha stupně) je charakterizována šířkou b a příčným sklonem i, stoupačka (svislá rovina stupně) je charakterizována výškou h (obr. 5.2, a). Při studiu charakteristik pohybu chodců na schodech bylo zjištěno, že dvojnásobná výška stoupačky a celková šířka běhounu by měly odpovídat průměrné délce kroku osoby:

2h + b = 0,58. 0,65 m.

Vzhledem k tomu, že se chodci pohybují po parkových a zahradních cestách hlavně za účelem procházky a rekreace, jsou pro usnadnění pohybu vytvořeny schody se schody o výšce 10-12 cm a šířce 38-40 cm. Standardní sklon parkových schodů je 1:4.

V ostatních případech, v závislosti na rozdílu reliéfu a strmosti svahu, jsou rozměry běhounu a stoupání vypočteny pomocí daného vzorce výběrem hodnot. To umožňuje přesné vyrovnání prvního a posledního stupně schodiště s povrchy přilehlých nástupišť. Přibližné velikosti stupňů v závislosti na strmosti svahu jsou uvedeny v tabulce. 5.1.

Tabulka 5.1. Velikost schodů v závislosti na strmosti svahu

Kritické rozměry stupně jsou tedy 21 x 21 cm, což umožňuje umístění schodiště do svahu o maximální strmosti 1:1 pod úhlem 45°. Další snižování šířky běhounu není povoleno. Takovýmto strmým schodům je však třeba se v návrhu vyhnout, aby byl zajištěn bezpečný pohyb zejména v zimě. Nedoporučuje se používat schody se šířkou nášlapu menší než 35 cm Pokud jsou takové schody nutné, musí být vybaveny zábradlím. Pokud je nutné propojit oblasti s prudkými změnami terénu, doporučuje se použít schody se zatáčkami.

Důležitými parametry schodišť jsou počet schodů a celková výška schodů. Jednotlivé schody představují pro chodce zvýšené nebezpečí, jsou stěží postřehnutelné a lze o ně snadno zakopnout nebo zakopnout. Z tohoto důvodu by se neměly používat. V extrémních případech můžete použít schody se dvěma, nebo ještě lépe třemi schody. Aby chodce upozornili na překážku, měla by být taková schodiště označena světlem, výsadbou, zábradlím atd.

Je důležité navrhnout schodiště v objektech krajinářské architektury s přihlédnutím ke zvláštnostem psychologie návštěvníků a jejich fyzické odolnosti. Nízká klesání a stoupání s výškou 0,3. 0,5 m, počítáno s určitým rytmem, může stimulovat pohyb po objektu, zatímco rozdíly 1,8 m a více nejsou zajímavé a návštěvníci je vnímají jako vyžadující značnou námahu při lezení, což může pohyb výrazně omezit. S nezájmem o vysoké zdvihy souvisí i zvláštnosti zrakového vnímání. Je tedy důležité, aby návštěvník viděl, kde se pohybuje, co ho při výstupu čeká (obr. 5.2, b). Průměrná úroveň pohledu člověka je ve výšce 1,5 m. V tomto ohledu je nutné uspořádat plošiny každých 1,5 m na výšku, což odpovídá 10-12 krokům, nazývaným let. Délka plošiny by měla být alespoň 1,5 m, což odpovídá délce dvou kroků a umožňuje chodci pokračovat v pohybu po schodech bez ztráty rytmu. Pokud je nutné umístit delší plošinu, měla by se vypočítat tak, že se k minimální velikosti (1,5 m) pokaždé přičte vzdálenost, která je násobkem délky dvou kroků.

V závislosti na počtu ramen se schodiště s vykládacími plošinami nazývá dvouramenné nebo víceramenné schodiště. Všechny stupně schodiště v rámci jednoho ramene musí mít stejnou výšku a šířku nášlapu.

Pro organizaci povrchového odtoku dešťové vody jsou na schodech umístěny svahy a zařízení pro sběr dešťové vody (podnosy, studny) napojené na síť dešťové kanalizace. Stupně by měly mít příčný sklon 10 % a podélný sklon 20 %, což zabrání neuspořádanému proudění vody z jednoho stupně na druhý a tvorbě ledu v chladném období. Při návrhu víceramenných schodišť je třeba ve výpočtech zohlednit i podélné a příčné sklony nástupišť, které jsou nutné pro zajištění povrchového odtoku – 5 %.

Pro snadnost pohybu po schodech je důležitá i jejich šířka. V městských oblastech by neměla být menší než 1,5 m, což umožňuje, aby se dva lidé jdoucí v opačných směrech míjeli; V soukromých zahradách lze šířku schodů snížit na 1,05 m.

Pro stavbu schodišť se používají různá provedení, jejichž výběr úzce souvisí s intenzitou zatížení chodci, architektonickým a výtvarným vzhledem objektu a výší financí.

Nejpoužívanější jsou betonové konstrukce s použitím kovové výztuže, které umožňují vytvoření schodiště přímo na místě. Takové konstrukce jsou prakticky univerzální, ale pouze pokud máme co do činění se stabilními půdními základy, které nepodléhají žádným deformacím. Schodiště ohraničená bočními stěnami budou mít maximální stabilitu (viz obr. 5.1, a, b). To je důležité zejména na svazích náspů, kde hrozí sesuv zeminy, například v důsledku sedání.

Rýže. 5.3. Konstrukce schodiště: a – na železobetonovém pilotovém základu: 1 – drcený kámen; 2 – železobetonový základ; 3 — úroveň zamrznutí půdy; 4 – připravený půdní základ; b – umístěné mezi bočními opěrnými stěnami: 1 – boční opěrná stěna; 2 – betonová konstrukce schodiště; 3 – kovové pletivo (15 x 15 cm); v – se zesílením jednotlivých stupňů: 1 – kamenné desky; 2 – směs cementu a písku; 3 – drcený kámen; 4 – beton; 5 – zeleninová zemina smíchaná se semeny stolonovitých bylin, případně zásyp kamenných odřezků; 6 – dřevěný trám ošetřený ochrannou směsí; 7 – strom

Návrhy zahradních a parkových (vnějších) schodů lze podle způsobu jejich vyztužení rozdělit do tří hlavních typů (obr. 5.3):

• na železobetonovém pilotovém základu;
• umístěné mezi bočními opěrnými stěnami;
• s posilováním jednotlivých kroků.

Při stavbě základu je nutné vzít v úvahu hloubku zamrznutí půdy, která závisí na klimatické zóně. Konstrukce monolitických konstrukcí vyžaduje provedení dilatačních spár s ochranou proti pronikání vlhkosti pomocí hydroizolačních materiálů.

Při stavbě schodů je nutné zajistit jejich ochranu před záplavami (odvodňovací zařízení), které mohou způsobit zničení konstrukce.

K vytvoření schodů se používají materiály přírodního i umělého původu: různé druhy kamene, dřevo ve formě trámů a kulatiny malého průměru, klinkerové cihly, betonové dlaždice a další, ale i hotové schody nebo jednotlivé schody odlévané z betonu, případně kovové konstrukce.

Vrchní plocha schůdků musí být odolná proti zatížení chodci a musí mít protiskluzový povrch. Na veřejných prostranstvích města se z důvodu bezpečnosti chodců doporučuje zvýraznit okraj prvních schodů pruhy světlé kontrastní barvy a také použít hmatový nátěr – nátěr s patrnou změnou textury povrchové vrstvy, ve vzdálenosti minimálně 0,8 m od schodů.

Rampy. Rampy jsou také navrženy tak, aby umožňovaly pohyb vozidel a chodců z jedné úrovně povrchu na druhou. Jsou to šikmé plochy bez stupňů. Rampa se stejnou výškou je obvykle 3-4krát delší než schodiště. Rampa je charakteristická svou strmostí, vyjádřenou jako poměr její výšky k délce jejího základu.

Rampy jsou instalovány rovnoběžně nebo v mírném úhlu k okraji svahu. Při absenci omezení v územním řešení území lze rampu zaříznout do svahu ve směru kolmém na hranu svahu a pokračovat ve výkopu v rámci horní plánované plochy, dokud se její značky neshodují s plánovaným povrchem.

V závislosti na jejich funkčním účelu existují tři kategorie ramp:

1) rampy pro chodce a uživatele invalidního vozíku;
2) rampy podél schodů pro přesun příručních zavazadel na kolečkách, dětských kočárků a jízdních kol;
3) obrubníkové rampy zajišťující sestup z chodníku na úroveň vozovky.

Nejpřísnější požadavky jsou kladeny na rampy první kategorie. Doporučený sklon rampy pro pohyb chodců je 1:10 (100 %); pro pohyb vozíčkářů – ne více než 1:12 (83 %). Minimální šířka rampy pro jednu osobu je 0,9 m, pro dvě osoby – 1,8 m Pokud délka rampy přesahuje 9 m, je nutné zajistit vodorovné plošiny dlouhé 1,5 m; Při otáčení rampy musí být rozměr plošiny minimálně 1,5 x 1,5 m (obr. 5.4).

Rýže. 5.4. Typické konfigurace a velikosti ramp: a – pro pohyb jedné osoby; b – pro dvě osoby; v – rampa se zatáčkou; 1 — nástupiště; 2 – rampa; 3 – madlo

Nejrozšířenější jsou rampy druhé kategorie, umístěné rovnoběžně se schodištěm (obr. 5.5). Využívají je chodci s kočárky nebo na kolech. Takové rampy mají obvykle větší strmost. Musí být vybaveny zábradlím a mít texturovaný povrch pro bezpečné použití.

Rýže. 5.5. Rampa po schodech

Rýže. 5.6. Nájezd na obrubník: a – řez: 1 – svislý žulový obrubník; 2 – zahloubený žulový okraj; 3 – povrch vozovky; 4 – snížený žulový okraj; b — půdorys: 1 — šikmá strana pro průchod; 2 – zapuštěný žulový okraj

Obrubníkové rampy (obr. 5.6) jsou také výjimkou. U nich je povolena strmost 1:8 (120 %) za předpokladu, že délka klesání nepřesáhne 0 m; Doporučená šířka takových ramp je 9 m.

Všechny rampy musí mít voděodolný, tvrdý, neklouzavý povrch, který je pohodlný pro chodce. Pro stavbu ramp je možné použít beton a jiné monolitické tvrdé povrchy s výraznou hrubou texturou vrchní vrstvy v důsledku lití nebo zahrnutí exponovaného plniva. Při použití prefabrikovaných krytin je nutné zajistit kvalitní spojení prvků mezi sebou.

Přechodová konstrukce mezi rampou a schodištěm je stupopandus, mající široké nízké stupně se šikmým povrchem (obr. 5.7).

Rýže. 5.7. Konstrukce stupopandu: a – řez: 1 – betonový nosník na cementovou maltu; 2 – oblázky zapuštěné do cementové malty; 3 – betonová základna; 4 – zhutněný písek; 5 – drcený kámen; 6 – připravený půdní základ; b – plán

Nájezdové rampy výrazně usnadňují výstup a sestup po strmých, dlouhých svazích, kde není možné instalovat žebříky. Jsou umístěny na svazích se sklonem 25 %.

Navrhovaná strmost stupňů step-upondus je 1:12 a výška stoupačky závisí na počáteční strmosti svahu. Pro pohodlný pohyb by výška stoupačky neměla přesáhnout 10 cm a šířka nášlapu by neměla být menší než 90 cm (nejlépe 150 cm). Povolená šířka běhounu je do tří stupňů.

Aby byl zajištěn bezpečný pohyb, potah schodů by neměl být kluzký, okraje běhounu mohou být zvýrazněny jinou barvou nebo texturou, aby byly lépe viditelné. Nejčastěji se na stupně step-and-pandus používají prefabrikované krytiny z drobných prvků (dlažební kostky z lámaného kamene) a také monolitické krytiny s pohledovou výplní. Jako stoupačka se pokládá nosník obdélníkového průřezu nebo obrubník z betonu nebo přírodního kamene (viz obr. 5.7).

Stupopandus se někdy nazývá italská rampa, protože je široce zastoupen v mnoha italských renesančních vilách umístěných v obtížném terénu.

Zdroj: Výstavba a provoz objektů krajinářské architektury. Teodoronskij V.S.

• Svahy na objektech krajinářské architektury
• Opěrné zdi v objektech krajinářské architektury

V tomto článku se podrobně podíváme na to, jak správně vypočítat venkovní schodiště pro vstup do domu, na příkladu verandy. Řekneme vám, na co si dát pozor při výběru výšky a šířky schodů, a také jak určit potřebné parametry plošiny, pokud chcete, aby byla pohodlnější a praktičtější. Tyto znalosti se vám budou hodit jak při svépomocí při instalaci schodiště, tak při kontaktování odborníků.

1. Veranda: Základní informace

Veranda je nejčastějším místem, kde je vyžadováno venkovní schodiště, protože bez něj je plnohodnotný vstup do soukromého domu nemyslitelný. Schodiště může být jednoramenné nebo může obsahovat podestu, stejně jako otočné nebo točité schody. Konfigurace vstupního schodiště často závisí na vašich preferencích a prostorových omezeních:

• Centrální vchod (schody jsou přímo před dveřmi).
• Boční vstup (schodiště vede podél zdi domu).

Pokud již máte nějaké představy o ideálním schodišti, je důležité si ujasnit, zda stávající konstrukce nepřekážejí jeho instalaci a zda je dostatek prostoru pro pohodlné parametry schodiště. Pro výpočet hlavních rozměrů je nutné určit několik klíčových parametrů.

2. Výška schodiště: klíčový ukazatel

Výška je nejdůležitějším parametrem při výpočtu schodiště. Pro určení této hodnoty je třeba zvážit jak horní základnu (kudy schodiště vede), tak i spodní základnu (na čem bude spočívat).

2.1 Horní povrch

Horní základna může být terasa, podlahová deska nebo úroveň samotných vstupních dveří:

1. Pokud je k dispozici terasa
   • Pokud je již hotová podlaha položena, je úkol zjednodušen – změříte skutečnou výšku od této plochy ke spodní základně.
   • Pokud je k dispozici pouze hrubý podklad (klády, nosné konstrukce), je třeba vzít v úvahu tloušťku budoucí podlahy: například desku (35 mm) a další laťování (40 mm), celkem +75 mm k výšce.
2. Pokud není terasa, ale pouze dveře
   • Výška by se měla měřit od spodní části dveří.
   • Doporučuje se ponechat pod dveřmi mezeru 20-40 mm pro případ, že by se dveře časem mohly prohnout, a také aby se předešlo problémům s nahromaděním sněhu na podestě v zimě.

Takže při měření horní části schodiště přičtěte nebo odečtěte tloušťku budoucího hotového obložení, abyste získali skutečnou „hotovou“ výšku.

2.2 Spodní povrch

Spodní podklad může být základ, hotová dlažba, hrubý zásyp, zemina atd.:

• Pokud je základ již hotový (například položené dlažební kostky nebo betonová deska), pak měření výšky nebude obtížné.
• Pokud je nátěr stále v drsném stavu, je třeba vzít v úvahu tloušťku budoucího nátěru.
  • Například pokud se pokládají dlaždice o tloušťce 30 mm a vrstvou lepidla 10 mm, pak je součet +40 mm k konečné úrovni.
  • Všimněte si, že pokud se horní plocha zvedne (při výpočtu ji přičteme), pak spodní plocha při zvednutí „odečte“ výšku.

  Příklad:
  Pokud je výška od podkladu horního bodu k dolnímu bodu 1090 mm a horní bod bude +75 mm k podlaze (deska + laťování) a spodní bod +40 mm (dlaždice + lepidlo), dostaneme konečnou výšku:
  1090 – 40 + 75 = 1125 mm.

  3. Optimální velikosti kroků

  Aby bylo schodiště pohodlné, je třeba věnovat pozornost výšce (stupnici) a šířce (dezénu). Podle GOST a obecně uznávaných pravidel by tyto parametry měly být pohodlné pro použití.

  3.1 Výška schodu

  • Standardní doporučení: 150–200 mm.
  • Optimálně: cca 160-190 mm, ale volba závisí na vlastnostech domu a uživatelů.
  • Zvažte schopnosti starších lidí a dětíPro ně je vhodnější nízký schod (150–160 mm). Pokud bude žebřík používán převážně dospělými, můžete zvolit o něco větší (170–180 mm).

  3.2 Šířka rozchodu

  • GOSTobvykle 220–330 mm.
  • Optimální Často se uvažuje o 250–300 mm (na základě kroku osoby).
  • Typ materiálu důležité: pokud jsou schody vyrobeny ze dřeva, je jejich výška obvykle 300 mm (bez přesahu 20–30 mm).
  • Prostorová omezení může vás také donutit změnit šířku schodu.

  3.3 Pravidlo „ideálního schodiště“ (Blondelův vzorec)

  Jedním z pokynů je vzorec
  2h + b = 600 mm,
  kde h — výška schodu, b — šířka nášlapné plochy. Toto pravidlo určuje „pohodlný“ krok, ale v praxi se může měnit.

  4. Výpočet schodů (na příkladu)

  Řekněme, že po všech sčítáních a odčítáních máme konečnou výšku 1125 mm. Jak poznáme, kolik schodů máme udělat a jaká bude výška podstupnice?

  1. Předpokládat, že optimální výška je 160–180 mm.
  2. Vydělte 1125 mm každou z vybraných výšek:
     • Při 150 mm: dostaneme 7,5 kroků
     • Při 160 mm: 7,03 kroků
     • Při 170 mm: 6,62 kroků
     • Při 180 mm: 6,25 kroků

  Zaokrouhlováním nahoru vidíme, že celkový počet kroků lze vybrat z rozsahu 6–8. Vybereme například 7 kusů:

  Vzorec:
  Výška podstupnice = 1125 mm / 7 ≈ 160,7 mm.
  Zaokrouhlením nahoru dostaneme 161 mm. Drobná chyba (0,7 mm na každém kroku) se vztahuje k prvnímu nebo poslednímu kroku.

  Počet výtahů

  Samostatně stojí za zvážení, že počet podstupnic může být o jednu vyšší než počet schodů, pokud použijete horní podestu jako „poslední schod“. To vám někdy umožní snížit výšku podstupnice nebo ušetřit jeden schod.

  5. Šířka schodiště: pohodlí a omezení

  Šířka venkovního schodiště může být:

  • Nuceně omezené – umístění domu, základů nebo stávající plochy u vchodu.
  • Minimálně pohodlné — obvykle 1000–1200 mm, zejména pokud často chodí 2 osoby.
  • V závislosti na šířce dveří — při šířce dveří 900 mm je logické položit schodiště o šířce 1000 mm nebo více.

  Pokud není prostor omezený, doporučuje se schodiště rozšířit (1200–1500 mm) pro lepší průchodnost a snadné použití.

  6. Podesty schodů

  Často je nutné podestu u vstupního schodiště:

  • Hloubka lokality. Aby se dveře daly volně otevírat a nešlapat na schod, je třeba při otevírání zohlednit rozměry dveří a prostor pro ústup. Pokud jsou dveře široké 800-900 mm, je pro větší pohodlí vhodné přidat 300-400 mm, celkem tedy hloubku asi 1100-1300 mm.
  • Šířka lokality. Pokud neexistují žádná omezení, můžete šířku zvětšit než je šířka dveří, aby při otevírání nevznikal žádný nepohodlí. Někdy se používá 1500–1700 mm, aby byl po stranách nějaký prostor.

  Závěr

  Venkovní schodiště pro verandu si můžete vypočítat sami s přihlédnutím k:

  1. Výška (upravené horní a spodní plochy s ohledem na podlahu).
  2. Počet kroků (na základě zvolené výšky podstupnice).
  3. Šířka schodů (kombinace vkusu, bezpečnosti a prostorových omezení).
  4. Dostupnost/velikost lokality (pro pohodlné otevírání dveří).

  Je důležité zahrnout všechny budoucí povrchové úpravy do fáze výpočtu, aby stoupačky a nášlapné plochy byly stejné a schodiště vydrželo dlouho a bylo pohodlné na používání.