Hartmanův roztok: návod k použití

Interakce spojené s přítomností sodíku: steroidní hormony a karbenoxolony, které jsou spojeny s retencí sodíku a vody (provázené edémem a hypertenzí).

Interakce související s přítomností draslíku: draslík šetřící diuretika (amilorid, spironolakton, triamteren, samostatně nebo v kombinaci). ACE inhibitory a antagonisté receptoru angiotenzinu II. Takrolimus, cyklosporin zvyšují plazmatické koncentrace sodíku a mohou vést k potenciálně fatální hyperkalémii, zejména v případě selhání ledvin, které zesiluje hyperkalemický účinek.

Interakce související s přítomností vápníku: srdeční glykosidy, jejichž účinky jsou zesíleny v přítomnosti vápníku a mohou vést k závažné fatální srdeční arytmii. Thiazidová diuretika, vitamin D může vést k hyperkalcémii, pokud se používá v kombinaci s vápníkem. Bisfosfonáty, fluoridy, některé fluorochinolony a tetracykliny, které se při užívání s vápníkem hůře vstřebávají (nižší biologická dostupnost).

Interakce související s přítomností laktátu (který je metabolizován na hydrogenuhličitan): léky, které mají kyselou reakci, jako jsou salicyláty, barbituráty a lithium, jejichž renální clearance je zvýšena v důsledku alkalizace moči hydrogenuhličitanem vytvořeným během metabolismu laktátu.

Léky, které mají zásaditou reakci, zejména sympatomimetika (např. efedrin, pseudoefedrin) a psychostimulancia (např. dexamfetamin, fenfluramin), které mají prodloužený poločas.

Léčiva neslučitelná s tímto produktem: kyselina aminokapronová, amfotericin B, metaraminoltartrát, cefamandol, kortizon acetát, diethylsilboestrol, etamivan, ethylalkohol, roztoky fosfátů a uhličitanu, oxytetracyklin, thiopental sodný, versát sodný.

Léky částečně nekompatibilní s tímto přípravkem: tetracyklin – roztok je stabilní 12 hodin; sodná sůl ampicilinu – roztok o koncentraci 2-3% je stabilní 4 hodiny, koncentrace > 3% by měla být podána nejpozději do 1 hodiny; minocyklin – roztok je stabilní po dobu 12 hodin; doxycyklin – roztok je stabilní 6 hodin.

Používá se pouze k dočasnému udržení objemu plazmy ve fyziologických mezích v mimořádných situacích. Nepoužívat v případě vážného nedostatku Na+, K+, Ca2+.

Tato látka by měla být použita u pacientů s hypernatrémií pouze po pečlivém zhodnocení základní příčiny a zvážení alternativních intravenózních látek. Po dobu užívání se doporučuje sledovat obsah sodíku v plazmě a stupeň hydratace organismu.

Tento lék by měl být používán se zvláštní opatrností u pacientů se stavy, které je predisponují k hypernatrémii (adrenokortikální insuficience, diabetes insipidus nebo rozsáhlé poškození tkání) a u pacientů se srdečním onemocněním.

Tato látka by měla být použita u pacientů s hyperchlorémií pouze po pečlivém zhodnocení základní příčiny a zvážení alternativních intravenózních látek. Po dobu užívání se doporučuje sledovat obsah chloridů v plazmě a acidobazickou rovnováhu.

Tento lék by měl být používán s extrémní opatrností u pacientů se stavy, které je predisponují k hyperchlorémii (např. selhání ledvin a renální tubulární acidóza, diabetes insipidus), u pacientů s odklonem moči nebo u pacientů užívajících některá diuretika (inhibitory karboanhydrázy, např. acetazolamid) nebo steroidy (androgenní látky, estrogenní kortikosteroidy) a u pacientů s těžkou dehydratací.

U pacientů s hyperkalémií nebo stavy, které podporují její rozvoj (ledvinová nebo adrenokortikální insuficience, akutní dehydratace, rozsáhlé poškození tkáně nebo popáleniny), stejně jako u pacientů se srdečním onemocněním, by měl být tento lék používán s extrémní opatrností. U pacientů s rizikem rozvoje hyperkalemie by měly být hladiny draslíku v plazmě monitorovány zvláště pečlivě.

Chlorid vápenatý má dráždivé účinky, takže při intravenózním podání je třeba dbát na to, aby nedocházelo k jeho úniku do okolních tkání, a je třeba se vyvarovat intramuskulárního podání. Roztoky obsahující vápenaté soli by měly být podávány s opatrností pacientům se stavy, které podporují rozvoj hyperkalcémie, jako je selhání ledvin a granulomatóza spojená se zvýšenou syntézou kalcitriolu (např. sarkoidóza), současná nebo anamnéza kalciových ledvinových kamenů.

V závislosti na objemu a rychlosti infuze se mohou na pozadí intravenózního podání tohoto prostředku vyvinout následující stavy: nadbytek tekutiny a/nebo rozpuštěných látek, vedoucí k hyperhydrataci a např. k městnání vč. stagnace v plicním oběhu a plicní edém; klinicky významné poruchy rovnováhy elektrolytů a acidobazické rovnováhy.

U pacientů se srdeční nebo plicní insuficiencí by měly být velkoobjemové infuze podávány pod stálým dohledem.

Tento lék by měl být používán s extrémní opatrností u pacientů s hypervolémií nebo hyperhydratací.

Vzhledem k obsahu chloridu sodného by měl být tento lék používán se zvláštní opatrností při stavech způsobujících retenci sodíku, hypervolémii a edémy, jako je primární a sekundární aldosteronismus (v důsledku například arteriální hypertenze, městnavého srdečního selhání, stenózy renální arterie nebo nefrosklerózy ) nebo preeklampsie.

Tento lék by měl být používán se zvláštní opatrností u pacientů s rizikem rozvoje alkalózy. Vzhledem k tomu, že laktát je metabolizován na hydrogenuhličitan, použití léku může způsobit nebo zhoršit metabolickou alkalózu. V přítomnosti laktátem indukované alkalózy se mohou objevit křeče.

Vzhledem k riziku srážení krve v důsledku obsahu vápníku by se tento přípravek neměl přidávat do citrátem stabilizované (konzervované) krve ani podávat současně s ní stejným systémem.

Laktát je substrátem pro glukoneogenezi, proto je třeba u pacientů užívajících tento lék pečlivě sledovat hladiny glukózy.

Užívání jiných léků nebo nesprávná technika podávání může způsobit horečku kvůli možným pyrogenům vstupujícím do těla. V tomto případě by měla být infuze okamžitě zastavena.

Při dlouhodobé parenterální léčbě musí být pacientovi zajištěn dostatečný nutriční příjem.