45letá krize u mužů: příčiny, jak může žena pomoci, rady psychologa

Přehodnocování životních hodnot, touha po promarněných příležitostech, odraz v zrcadle, který přináší smutné myšlenky o neúprosně nepolapitelném mládí a bezohledné jednání ve snaze chytit právě tohoto mladíka za ocas – to jsou jen některé z příznaků tzv. krize středního věku, které jednoho dne čelí každý z nás.

Jak poznáte, že krize už přišla? Máme se tomu bránit, nebo je moudřejší jít s proudem? Jak vyjít z depresivního stavu jako vítěz a najít nový smysl života? Psychoterapeut Andrey Yanin vysvětluje.

Neléčte se sami! V našich článcích shromažďujeme nejnovější vědecká data a názory autoritativních odborníků na zdraví. Ale pamatujte: pouze lékař může diagnostikovat a předepisovat léčbu.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Co skutečně stojí za krizí středního věku?

Krize středního věku je kolektivní pojem. Hovoříme o emočním stavu spojeném s přehodnocením životních zkušeností ve věkovém rozmezí 30 až 50–60 let, kdy je promarněna (nebo naopak realizována) většina příležitostí, o kterých člověk v dětství a mládí snil. objeví se akutní touha po něčem naléhavém, aby se ve vašem životě změnilo. Někdy se místo vášnivé touhy po změně dostaví deprese a apatie.

Krize středního věku je vícerozměrná a ovlivňuje širokou škálu oblastí života: osobní vztahy, životní příležitosti, profesní naplnění a materiální bohatství. Je to také období prožívání fyzických změn: síly ubývají, zdraví začíná selhávat, překonává pocit, že smrt je za rohem a život se chýlí ke konci. Jinými slovy, krizi středního věku nelze redukovat na oddělené oblasti: pouze práce, pouze rodina, pouze sexuální vztahy, pouze starosti se stářím a smrtí – to vše najednou.

Kdy nastává krize středního věku?

Když mluvíme o krizi středního věku, zpravidla se rozlišuje několik věkových milníků.

První z nich nastává ve věku 30 let. Je však třeba chápat, že se jedná o umělé rozlišení, protože fyzický, intelektuální a duševní vývoj každého je jiný.

Po 30 letech se však muž opravdu často začíná obávat následujícího:

• jaké životní úrovně a materiálního bohatství dosáhl;
• realizoval se profesně;
• je ženatý a má rodinu;
• bylo dosaženo cílů stanovených v oblasti mládeže;
• existují nějaké další vyhlídky a příležitosti ke zlepšení kvality života a rozvoji do budoucna.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Pokud se ukáže, že něco z tohoto seznamu chybí, začne o tom přemýšlet, trápit se nad tím a vyhodnocovat, zda to v nejbližší době dokáže nahradit.

Muž se začíná cítit zatížen tímto procesem vnitřní inventury.

Muži ve 30 letech přitom většinou nemají z věku žádné obavy, ani problémy s potencí. Chybí i strach, že je starý a nikdo ho nepotřebuje. Proces přehodnocování se týká především úrovně ambicí: „Tohle mám“ nebo „Tohle nemám a dělá mi to starosti“.

Přesně řečeno, tato krize není příliš vážná, protože stále existují vyhlídky (a docela dobré): ve 30 letech je docela možné se dále rozvíjet, změnit místo bydliště, najít budoucího manžela, pokud je taková potřeba, a tak dále.

Další milník – blíž k 37-40 letům – už začíná ve větší míře připomínat krizi, protože v tuto chvíli začíná muže opouštět mnoho věcí. Zejména dochází ke změnám zdraví, vzhledu a fyzických vlastností.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Klíčovým problematickým momentem tohoto období lze nazvat problémy s potencí – ani smrt není pro muže tak hrozná jako její ztráta, protože v podstatě jde o ztrátu mužské identity. Pro muže je to katastrofa, protože se začíná cítit neúplný. Ve výsledku to může změnit přístup k ženám a životu obecně. Je to jako filtr nebo hranol, kterým se muž dívá na svět. Právě v tomto okamžiku začíná ničit známé základy svého života. Není tedy neobvyklé, že manžel má po 15–20 letech společného soužití v manželství s jednou ženou milenku a rodinný vztah se začíná rozpadat.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Nejvýraznější mužská krize nastává mezi 37. a 42. rokem. Je to přechod od alfa samce, který může udělat cokoliv, k pocitu, že už není tak fyzicky silný, jako býval. Po ranním běhání se najednou cítí velmi unavený. Začne se chytat na nějaké stinné stránky a pochopí, že je teď jiný. Nebo vidí, že začíná šedivět nebo vypadávat vlasy. Nebo si všimne vrásek. Muž bolestně prožívá přechod ze svého mocného stavu zdrojů do fáze chřadnutí.

Co skutečně stojí za krizí středního věku?

Odbočme od konkrétních věcí a podívejme se na události šířeji. Všichni se rodíme a jako malí a zcela bezbranní jsme zcela závislí na okolí, které nám tak či onak říká, co máme dělat, jak žít, na co se zaměřit.

Rosteme a vyvíjíme se a nemáme strach, že „život jde z kopce a my brzy zemřeme“. Jsme plni naděje a důvěry, že toho dosáhneme, zažijeme a pocítíme mnohem víc. Pak přichází mládí – toužíme něco realizovat, uvést do života své ambice, někam se posunout: tedy v podstatě začínáme samostatný život, během kterého kontrolujeme své plány, cíle, něčeho dosáhneme, pak – ne. V důsledku tak rychlých změn není čas přemýšlet „co jste vlastně dosáhli?“, protože to nejlepší teprve přijde.

Ale v určitém okamžiku přijde těch notoricky známých třicet, pak čtyřicet, a pak, bohužel, nemusí být některé cíle splněny.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

A zde všechny společenské normy a veřejná pravidla, které jsme splnili nebo neplnili, podléhají přísné analýze a srovnání. Spolu se dvěma sloupci: „dosaženo“ a „nedosaženo“ se objeví třetí: „Už toho nikdy nedosáhnu“. Čím jsme starší, tím jsou vyhlídky menší. Proto se nevyhnutelně začíná projevovat krize středního věku.

Je možné identifikovat konkrétní příznaky počínající krize středního věku?

Často v knihách a na internetu skutečně najdete seznam příznaků začínající krize středního věku. Mezi nimi jsou nejčastěji zmiňovány následující:

1. Úzkost
2. podrážděnost;
3. nálady nálad;
4. konflikt;
5. pocit, že vás život míjí a vy nemáte čas dělat nic důležitého;
6. pocit osamělosti;
7. pokles vitality;
8. pesimistické názory na budoucnost;
9. pocit beznaděje a další.

Pokud se však na tyto příznaky budete dívat abstraktně a nebudete jim rozumět v kontextu konkrétního problému, nebudou nic znamenat. Bát se můžete čehokoliv, konflikty s druhými jsou možné v každém věku, můžeme být podrážděni ať už s rozumem nebo bez něj.

Vezmeme-li krizi středního věku, nejde pouze o komplex vnějších projevů (například deprese a zvýšená úzkost). Je mnohem hlubší a VŽDY jej doprovází:

1) myšlenky o smyslu života a o tom, jak se tento život žije;

2) pocit, že to, co nyní máme, zůstane nezměněno – a to je kategoricky neuspokojivé.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Člověka náhle přepadne pocit naprostého nedostatku vyhlídek, který se zhoršuje slábnutím fyzických schopností.

Vezmeme-li příklady z kinematografie, tento stav dokonale vyjadřuje hrdina filmu „Groundhog Day“, jehož každý den se opakoval ten předchozí. Krize středního věku je neméně živě zachycena v karikatuře „Simpsonovi“: sezóna 25, epizoda 4.

Na tomto pozadí se však muži zpravidla snaží něco ve svém životě změnit: žít lépe nebo žít jasnější emocionální život. Zde začíná hledání nových sexuálních partnerů, aféry na boku, lovecké výpravy, seskoky padákem, pokusy změnit místo bydliště a někam se přestěhovat, začít život od nuly s jinou rodinou – jakékoli pokusy nasytit svůj život a vyskočit se používají z této emocionální díry. Člověk se tak usilovně snaží kompenzovat to, co kdysi nedostal.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Zažívá každý během krize středního věku strach ze smrti?

Během krize středního věku člověka přepadne strach ze smrti. To je oživení dětského strachu. Jako děti si uvědomujeme svou smrtelnost a obáváme se, že zemřeme ve velmi raném věku – obvykle před dosažením věku 7 let. Pak na to zapomeneme. Když si ale všimneme, že tělo stárne, začne tento strach ožívat.

INZERCE – POKRAČOVÁNÍ NÍŽE

Strach ze smrti během krize středního věku tak či onak souvisí s tím, jak jsme spokojeni se svým současným životem a jak nás naplňuje. Jsou to vzájemně propojené věci. Člověk, který žije jasným životem, ze kterého dostává morální uspokojení, zpravidla nemyslí na smrt. Pokud člověka přepadají takové chmurné myšlenky, pak je buď vážně nemocný, nebo mu život vůbec nevyhovuje.

Měli bychom bojovat s krizí středního věku?

Neexistuje žádná obecná korekce pro všechny, žádné obecné recepty. Někdy říkají: dítě prochází dospíváním, je tak nesnesitelné. Ale co je to dospívání? Jde o stav, kdy dítě již není dítětem, ale ještě není dospělým. Začnou se mu intenzivněji produkovat hormony, mění se jeho chování, stává se vznětlivým, vrtošivým a ne vždy si rozumí. Po nějaké době přechází do fyzicky vyspělejšího stavu a po 20 je již povinen chovat se dospěle, protože společnost to začíná vyžadovat.

Podmínkou je také krize středního věku. A problémy spojené s tímto stavem řeší každý po svém. Někdo je může vyřešit sám. A někdo se ponoří do bolestivých myšlenek, a pak bude potřebovat pomoc. Není na tom nic ostudného, ​​protože touto krizí prochází každý! Neexistuje člověk, který by touto krizí neprošel: pro někoho je to jednodušší, pro jiného těžší, pro jiného opravdu těžké. S čím to souvisí? Především s prostředím a s úspěchy každého jednotlivého člověka. Pokud se víceméně přiblížil všem svým snům a očekáváním, které měl v mladém věku, jinými slovy, realizoval se – ať už v rodině, dětech, podnikání, kterým se živí, nebo v něčem jiném – všechno bude proudit mnohem snadněji.