Jak kastrace u mužů probíhá a proč se používá? Kastrace mužů: co to je, chemická kastrace chlapů, následky

V Polsku vstoupil v platnost zákon o chemické kastraci. Podle zákona budou od nynějška všichni muži odsouzení za pedofilii a sexuální násilí vůči blízkým příbuzným podrobeni nucené chemické kastraci. Je možné, že se podobný zákon objeví v Rusku? Pohled policejního generálmajora ve výslužbě a poradce předsedy Ústavního soudu Ruské federace Vladimíra Ovčinského.

Svět zachvátila vlna pedofilie. Papež stále omlouvá pedofilní kněze. Ukrajinou celý loňský rok otřásal skandál v Arteku. Propuknutí pedofilie v Německu nedávno přimělo kancléřku Angelu Merkelovou ke svolání kulatého stolu s šéfy tří ministerstev – spravedlnosti, školství, mládeže a rodinných záležitostí. Na tomto setkání bylo oznámeno senzační číslo: v Německu žije 200 tisíc pedofilů. V boji proti pedofilii vkládá mnoho zemí své naděje chemická kastrace. Návrhy zákonů o chemické kastraci pedofilů byly koncem loňského roku předloženy do ruského a ukrajinského parlamentu poslanci téměř současně.

Francie realizuje Sarkozyho návrh na vytvoření uzavřených nemocnic pro léčbu pedofilů, včetně chemické kastrace.

V Izraeli, kde Kneset rovněž zvažuje zákon o chemické kastraci pedofilů, deklarovali lékaři a osobnosti veřejného života účinnost experimentů v tomto směru s pomocí léku „Decapeptyl“ (který v rámci pilotního projektu tzv. Ministerstvo zdravotnictví a Vězeňská služba, byla v posledních letech převzata lidmi odsouzenými za pedofilii).

Podobný experiment probíhá ve Velké Británii, kde se poslanci v posledních letech také zabývají otázkou legislativního zakotvení chemické kastrace.

Česká republika, kde se kastrace násilníků provádí obzvlášť aktivně, nedávno odmítla vyhovět požadavkům Rady Evropy na ukončení „nelidského“ zacházení s osobami odsouzenými za sexuální trestné činy (v letech 2000–2009 zde bylo kastrováno na tři sta násilníků). XNUMX sám).

Toto opatření již bylo implementováno do zákonů Švédska, Německa, Dánska, USA a nyní Polska.

Po každém návrhu na zavedení kastrace bude vždy následovat historická stopa barbarství a nelidskosti. Ale jak vidíme, tento podivný lékařsko-právní institut je v 21. století aktivně využíván zeměmi, které jsou běžně nazývány demokratickými a civilizovanými. Návrhy na zavedení chemické kastrace pedofilů u nás se proto na pozadí takovéto celosvětové praxe nezdají nelogické.

Aby bylo možné používat farmakologickou kastraci v Rusku, musí být vyřešeno několik zásadních problémů.

První problém je jak filozofický, tak ryze praktický. Souvisí to s pochopením toho, co určuje lidské chování, včetně kriminálního? Sociální, duchovní nebo biologické?

V podmínkách bývalého sovětského komunistického systému se o kastracích zločinců nemluvilo. Ostatně pochopení příčin kriminálního chování vycházelo z marxistické teze, že člověk je derivát společenských vztahů. Proto může být každý zločinec reformován pomocí sociálních opatření.

Budeme-li se řídit křesťanským učením, pak ani zde není místo pro biologická vysvětlení příčin kriminality. Jak se píše v Základech sociálního konceptu Ruské pravoslavné církve, „hlavním zdrojem zločinu je potemnělý stav lidské duše“. Pokud ano, o jaké kastraci můžeme hovořit za účelem předcházení trestným činům?

Pro nalezení koncepčního základu pro chemickou kastraci v trestní politice státu je nutné zaujmout čistě biologický přístup k vysvětlení příčin některých druhů trestných činů. Jinými slovy, stát se stoupencem Cesare Lombroso. Byl to on, kdo na konci 19. století ve svém díle „The Criminal Man“ formuloval teorii, podle níž jsou určité typy zločinů zcela určovány biologickými a dědičnými faktory. Mezi ně zahrnul znásilnění, korupci nezletilých a všechny druhy nelegálních sexuálních zvráceností.

V Sovětském svazu v 60. – 80. letech minulého století sdílel Lombrosoův postoj pouze jeden právní vědec – profesor Joseph Noy ze Saratova.

Ti poslanci Státní dumy, kteří hlasují pro chemickou kastraci, se automaticky stávají stoupenci Lombrosa a Noaha. Chemická kastrace totiž řeší pouze biologické problémy – potlačuje produkci testosteronu (mužských pohlavních hormonů) v těle. O nějaké „duši“ nebo „sociální převýchově“ se zde nemluví. To znamená, že zastánci marxismu a věřící „odpočívají“.

Druhý problém souvisí se seznamem trestných činů a objektem útoku. V současné době se celosvětová praxe v drtivé většině případů ubírá cestou použití chemické kastrace pouze u pedofilů. Ale proč taková selektivita?

Jsou sérioví násilníci, kteří útočí na mladé ženy nebo babičky, pro společnost o něco méně nebezpeční? A pokud mají navíc nadbytek hormonů, tak se nemusí léčit? Pokud jde o zločiny, ani zde není vše jasné. Měli by kastraci podléhat pouze násilníci? Nebo by se spolu s nimi měli podrobit farmakologické proceduře i ti, kteří se dopouštějí násilí, ale ve svém kriminálním chování jsou i pod vlivem přemíry hormonů, násilníci a různí zvrhlíci?

Třetí problém se týká stanovení dobrovolnosti či povinného charakteru kastrace, případně její povinně-dobrovolné varianty, kdy je pachateli nabídnuta volba buď dlouhého trestu odnětí svobody, nebo v důsledku kastrace poněkud zkráceného.

Hlavní je zde: přebírá stát funkci Stvořitele, nebo nabízí zločinci, aby si sám určil svůj osud?

Čtvrtý problém je čistě právní. Jde o systémovou změnu řady klíčových ustanovení ruského trestního a trestního práva. Jedná se o právní instituty, jako je vynesení rozsudku, nucená lékařská opatření, podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění, zadržení odsouzených atd. Například v současném trestním zákoníku může být nucená lékařská opatření uložena soudem osobám:

— ti, kteří se ve stavu nepříčetnosti dopustili činů stanovených články trestního zákona;
– u kterého se po spáchání trestného činu rozvinula duševní porucha znemožňující uložení nebo výkon trestu;
— ti, kteří spáchali trestný čin a trpí duševními poruchami, které nevylučují příčetnost.

Jinými slovy, vše je „kroucené“ kolem zdravého rozumu. Ale ti, kdo navrhují zavedení chemické kastrace a priori předpokládají, že bude aplikována na zdravé jedince. A nemluvíme zde o duševních poruchách, ale o čistě medicínských ukazatelích týkajících se tvorby mužských hormonů. To znamená, že soudní rozhodnutí o nucené léčbě pedofilů a jiných sexuálních delikventů by neměla vycházet z výsledků psychiatrických vyšetření, ale z výsledků lékařských vyšetření jiného typu. A povinnou (nebo dobrovolnou) léčbu chemickou kastrací by v tomto případě neměli provádět psychiatři, ale jiné kategorie zdravotnických pracovníků. O tom všem ale v současnosti trestní zákoník nic neříká. V návrhu zákona o chemické kastraci, o kterém se ve Státní dumě uvažuje, taková slova nejsou.

Pátým problémem je opět koncepční chápání příčin konkrétních trestných činů a možností prevence jejich opakování.

Pokud se zákonodárce omezí na samotnou kastraci, bez systému opatření státního dozoru a sociálních omezení (v cestování, zaměstnání, návštěvách některých zařízení apod.), pak žádná kastrace sama o sobě nemůže být zárukou proti opakovaným trestným činům sexuálně zaujatých jedinců.

A konečně poslední problém je vlastně zdravotní. Pokud víme, v Rusku neexistují dlouhodobé zobecněné studie (experimenty) o studiu vlivu testosteronu na zvýšenou sexualitu a agresivní chování (alespoň na internetu jsou pouze odkazy na zahraniční zdroje). Je možné v takové situaci kategoricky nastolit otázku chemické kastrace násilníků a zvrhlíků prostřednictvím farmakologického potlačení hladiny testosteronu v těle? Možná bychom měli nejprve provést experiment s dobrovolníky mezi odsouzenými, jak to už několik let dělají Izraelci?

Cesta našich zákonodárců do značné míry určí, zda se chemická kastrace stane krokem k vytvoření nové trestní politiky pro 21. století, nebo zůstane stínem barbarství.