Moxarel: k čemu je předepsán (tablety), dávkování, analogy

Farmakologický účinek
Antihypertenzní činidlo. Mechanismus účinku moxonidinu je spojen především s jeho účinkem na centrální články regulace krevního tlaku. Moxonidin je agonista primárně na imidazolinových receptorech.
Stimulací těchto receptorů neuronů solitárního traktu pomáhá moxonidin prostřednictvím systému inhibičních interneuronů inhibovat činnost vazomotorického centra a tím snižovat sestupné sympatické vlivy na kardiovaskulární systém. Krevní tlak (systolický i diastolický) postupně klesá. Moxonidin se od ostatních sympatolytických antihypertenziv liší svou nižší afinitou k α2-adrenergním receptorům, což vysvětluje nižší pravděpodobnost rozvoje sedace a sucha v ústech.
Moxonidin zvyšuje index inzulínové senzitivity (ve srovnání s placebem) o 21 % u obézních pacientů s inzulínovou rezistencí a středně těžkou hypertenzí.

Farmakokinetika
Po perorálním podání je moxonidin rychle a téměř úplně absorbován z horní části gastrointestinálního traktu. Absolutní biologická dostupnost je přibližně 88 %. Doba k dosažení Cmax je asi 1 h. Příjem potravy neovlivňuje farmakokinetiku moxonidinu. Vazba na plazmatické proteiny je 7.2 %. Hlavním metabolitem moxonidinu je dehydrogenovaný moxonidin a deriváty guanidinu. Farmakodynamická aktivita dehydrogenovaného moxonidinu je asi 10 % ve srovnání s moxonidinem.
T1/2 moxonidinu a metabolitu je 2.5 a 5 hodin. Během 24 hodin se více než 90 % moxonidinu vyloučí ledvinami (asi 78 % v nezměněné podobě a 13 % jako dehydriromoxonidin, ostatní metabolity v moči nepřesahují 8 % podané dávky). Méně než 1 % dávky se vyloučí střevy.
Ve srovnání se zdravými dobrovolníky nevykazují pacienti s arteriální hypertenzí žádné změny ve farmakokinetice moxonidinu.
U starších pacientů byly zaznamenány klinicky nevýznamné změny farmakokinetických parametrů moxonidinu, pravděpodobně v důsledku snížení intenzity jeho metabolismu a/nebo mírně vyšší biologické dostupnosti.
Vylučování moxonidinu významně koreluje s CC. U pacientů se středně těžkým selháním ledvin (clearance kreatininu 30-60 ml/min) jsou Css v plazmě a konečný T1/2 přibližně 2 a 1.5krát vyšší než u jedinců s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu více než 90 ml/min). U pacientů se závažným selháním ledvin (clearance kreatininu nižší než 30 ml/min) jsou plazmatické Css a konečný T1/2 3krát vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin. Použití moxonidinu v opakovaných dávkách vede k předvídatelné akumulaci v těle u pacientů se středně těžkým až těžkým selháním ledvin. U pacientů s terminálním selháním ledvin (clearance kreatininu nižší než 10 ml/min) na hemodialýze je Css v plazmě 1krát a konečný T2/6 4krát vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin. Ve všech skupinách je Cmax moxonidinu v krevní plazmě 1.5-2krát vyšší. U pacientů s poruchou funkce ledvin by měla být dávka upravena individuálně. Moxonidin se v malé míře vylučuje během hemodialýzy.

Indikace účinných látek léku Moxonidin
Arteriální hypertenze.

Dávkovací režim
Způsob aplikace a režim dávkování konkrétního léku závisí na jeho formě uvolňování a dalších faktorech. Optimální dávkovací režim určuje lékař. Je třeba přísně dodržovat soulad lékové formy konkrétního léku s indikacemi pro použití a dávkovacím režimem.
Přijato ústně. Počáteční dávka je v průměru 200 mcg perorálně 1krát denně. Maximální jednotlivá dávka je 400 mcg. Individuální úprava denní dávky je nutná v závislosti na snášenlivosti terapie. Maximální denní dávka je 600 mcg ve 2 dávkách.
U pacientů se středně těžkým až těžkým selháním ledvin au pacientů na hemodialýze je počáteční dávka 200 mcg/den. V případě potřeby a dobré snášenlivosti lze denní dávku zvýšit na maximálně 400 mcg.

Nežádoucí účinek
Ze strany centrálního nervového systému: často – bolest hlavy, závratě (vertigo), ospalost; zřídka – mdloby.
Z kardiovaskulárního systému: zřídka – výrazný pokles krevního tlaku, ortostatická hypotenze, bradykardie.
Z trávicího systému: velmi často – sucho v ústech; často – průjem, nevolnost, zvracení, dyspepsie.
Z kůže a podkoží: často – kožní vyrážka, svědění; zřídka – angioedém.
Z duševní stránky: často – nespavost; zřídka – nervozita.
Z orgánu sluchu a poruchy labyrintu: zřídka – zvonění v uších.
Z muskuloskeletálního systému: často – bolesti zad; zřídka – bolest v krku.
Z těla jako celku: často – astenie; zřídka – periferní edém.

Kontraindikace pro použití
Těžká bradykardie (méně než 50 tepů/min), CVS, AV blok II a III stupně, akutní a chronické srdeční selhání, laktace (kojení), děti a dospívající do 18 let, zvýšená citlivost na moxonidin.

Použití v těhotenství a laktaci
Nebyly provedeny adekvátní a přísně kontrolované studie bezpečnosti moxonidinu během těhotenství, proto by neměl být u této kategorie pacientek používán.
Neměl by se používat během kojení, protože moxonidin se vylučuje do mateřského mléka. Pokud je nutné použít moxonidin během kojení, kojení by mělo být přerušeno.
Během experimentálních studií na zvířatech byl prokázán embryotoxický účinek léku.

Aplikace pro porušení funkce jater
Kontraindikováno při těžké dysfunkci jater.

Aplikace pro porušení funkce ledvin
Kontraindikováno při těžké poruše ledvin.
Moxonidin se používá s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin, v takových případech je nutná úprava dávkovacího režimu s ohledem na hodnoty CC.
Během léčby pacientů s poruchou funkce ledvin je nutné pečlivé sledování jejich stavu.

Použití u dětí
Vzhledem k nedostatku klinických zkušeností by moxonidin neměl být podáván dětem a dospívajícím do 16 let.

Zvláštní instrukce
Zvláštní opatrnosti je třeba při použití moxonidinu u pacientů s AV blokádou prvního stupně (riziko rozvoje bradykardie); těžké onemocnění koronárních tepen a nestabilní angina pectoris (nedostatečné zkušenosti); selhání ledvin.
Pokud je nutné zrušit současně užívané beta-blokátory a moxonidin, nejprve zrušte beta-blokátory a teprve po několika dnech – moxonidin.
V současnosti neexistuje žádný důkaz, že vysazení moxonidinu vede ke zvýšení krevního tlaku. Náhlé vysazení moxonidinu se však nedoporučuje, dávka by se měla snižovat postupně během 2 týdnů.

Vliv na schopnost řídit vozidla a mechanismy
Během léčby by pacienti měli být opatrní, pokud se potřebují zapojit do potenciálně nebezpečných činností, které vyžadují koncentraci a vysokou rychlost psychomotorických reakcí.

Lékové interakce
Kombinované použití moxonidinu s jinými antihypertenzivy vede k aditivnímu účinku.
Tricyklická antidepresiva mohou snižovat účinnost centrálně působících antihypertenziv, proto se jejich užívání spolu s moxonidinem nedoporučuje.
Moxonidin může zvýšit účinek tricyklických antidepresiv, trankvilizérů, etanolu, sedativ a hypnotik.
Moxonidin může mírně zlepšit zhoršenou kognitivní funkci u pacientů užívajících lorazepam.
Moxonidin může zvýšit sedativní účinek benzodiazepinových derivátů, pokud je podáván současně.
Moxonidin se uvolňuje tubulární sekrecí. Proto není vyloučena jeho interakce s jinými léky uvolňovanými tubulární sekrecí.